kriza
My blogs
| Introduction | Krize, tak to jsem prostě já. A ne, nebojím se vzít si na sebe maskáče a proužky a puntíky a kostku najednou. A ponožky do sandálů. A možná bych radši vypadla někam do lesa mezi krvelačný srny, než trčet ve městě. I město má svou poezii, vzpomínám na cinkání tramvají. Jó, každej si sní o ráji... ...a pak se stejně musí vrátit do rachoty. Občas natáhnu si boty a pryč, pryč, tančím po kočičích hlavách blátem ulice a závidím ptákům, ptákům nejvíce. |
|---|